Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak vám nějak nevím, koho chce vlastně vydavatel tohoto dvojitého DVD oslovit. Pamětníky prezentovaného festivalu z let 2005 a 2006, odkud pochází i veškeré živé záběry? Možná, vždyť ti přece budou mít důvod příjemně si zavzpomínat. Není to ale přece jen trochu pozdě? Nebo se jedná jen o výsledek pochopitelné snahy o nalákání co největšího počtu dalších návštěvníků na jedinečnost festivalu, která je představována právě tímto způsobem? O tom si rovněž troufám pochybovat, neboť na podobnou „jedinečnost“ narazíte na spoustě dalších míst, zatímco ona opravdová festivalová výjimečnost byla už nejspíš dána do vínku zcela jiným dostaveníčkům. A dál?
Dál už nejspíš nebude nic. „Sweden Rock Festival“, jehož historie sahá až do roku 1992, odkdy se 
každoročně koná na začátku června blízko malé vesničky Sölvesborg v nejjižnějším cípu Švédska, je dozajista jedním z mnoha festivalů, které přinášejí zajímavou porci muziky, nicméně nic zcela zásadního od něj (soudě alespoň podle představovaného 2DVD) očekávat nelze. Hromadu kapel nejrůznějšího tvrdě hudebního zaměření a stupně všeobecné známosti a oblíbenosti, to vše na celkem pěti pódiích a ve čtyřech dnech zdánlivě nekonečné zábavy pro více jak 30.000 návštěvníků. Jak říkám, nabídkové menu velmi slušné, nicméně pro našince nijak extrémně přitažlivé. Vždyť kdo by také vážil mnohasetkilometrovou cestu za shlédnutím skupin, které si v pohodě může dát na vystoupení domácím či eventuelně v některé ze sousedních, hlasité hudbě rovněž zaslíbených zemí.
Pokud už to tedy musí přece jen být, pak vězte, že víc než standardní festivalové DVD vám tahle „dvojplacka“ nemůže dát, pakliže samozřejmě nesplňujete onu tradiční výjimku, totiž, že jste se původně zúčastnili přímo na místě. To je známá věc a od toho se také vše odvíjí. Mně osobně (reálné zkušenosti nemaje) ty více než dvě hodiny hracího času bohatě stačily jen jednou a mohu myslím spolehlivě prohlásit, 
že splněním recenzentské povinnosti pro mne tohle DVD ztratilo veškerou přitažlivost. Ostatně, i tak jsem měl dost práce, abych ji tam vůbec někde objevil. Nemluvě o poněkud statické kameře, střídající jen několik málo brzy předvídatelných pozic, nenašel jsem na prvním, spíše metalovém disku, ani na tom druhém, pro změnu mnohem více rockověji laděném, vystoupení, které by mě svou živelností a strhujícím provedením (snad kromě agilního Teda Nugenta, který se v klasice „Cat Scratch Fever“ s kytarou v rukách a mikroportem u úst opravdu vydává ze všech sil) nějak významněji zaujalo. Záchranná brzda, totiž bonusový klipový materiál, nefungovala rovněž, a situace tam byla ještě o fousek tristnější. Kompletní desítka videoklipů, vesměs méně známých kapel příslušně tvrdého ražení, je opravdu jen pro otrlé a zodpovědně mohu prohlásit, že mě z ní zaujali snad jen PERFECT SYMMETRY ve skladbě „Evacuate Soul“, příjemně laškující s četnými nástrahami moderního neo - thrashe. Jinak kde nic tu nic, i když je nad slunce jasné (a záběry z četného publika to jenom dosvědčují), že kdo na oba ročníky festivalu dorazil, ten se dobře pobavil. Ale upřímně, co my s tím teď?
Kdo nevěří, už tam nejspíš běžel.
4 / 10
1. DVD 1: The Poodles - Kingdom of Heaven
2. Lana Lane - Someone To Believe
3. Kamelot - March of Mephisto
4. Edguy - Superheroes
5. Treat - Conspiracy
6. Crystal Eyes - The Wizards Apprentice
7. Diamond Head - Am I Evil
8. Helix - Rock You
9. Doro - You‘re my Family
10. Saxon - And The Bands Played On
11. Morgana Lefay - Maleficium
12. Rob Rock - Rock The Earth
13. Sabaton - Primo Victoria
14. Candlemass - Black Dwarf
15. Therion - Ginnungagap
16. Behemoth - Demigon
17. Satanic Slaughter - Towards Damnations End
18. Venom - Black Metal
19. Motörhead - Bomber
20. Motörhead - Overkill
21. DVD 2: From Behind - Queen Bitch
22. Nasty Idols - Alive n‘ Kickin‘
23. Freak Kitchen - Speak When Spoken To
24. The Lizards - The Opal Crest Of Zed
25. Blackfoot - Sunshine Again
26. Crucified Barbara - Bad Hangover
27. Alex Harvey Band - Midnight Moses
28. Hellfueled - Midnight Lady
29. Kim Mitchell - Fill Your Head With Rock
30. Savoy Brown - Savoy Brown Boogie
31. Molly Hatchet - Son of the South
32. Robin Trower - Day Of The Eagle
33. Ted Nugent - Cat Scratch Fever
34. Vixen - Edge Of A Broken Heart
35. Sammy Hagar - I Can‘t Drive 55
36. Status Quo - Caroline
37. Magnum - Vigilante
38. The Sweet - Teenage Rampage
39. Alice Cooper – School’s out
Vydáno: 2008
Vydavatel: Metal Mind Productions
Stopáž: 220 min.
Produkce: Sweden Rock Festival AB
Bonusové videoklipy:
Bonafide – Loud Band
Vivian – Rebound
Human Zoo – Taste Like Sugar
Tri State Corner – Ela Na This
Descendants Of Cain – BreakDown
Jimmy Martin feat. Rick Springfield – Love Somebody
Zoo Army – Broken (live)
Vitam Venturi – Condemnation
Fairytale – Neverland (live)
Perfect Symmetry – Evacuate Soul
Zvuk: Dolby Digital
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
